Vznik tanců

Tance univerzálního míru vznikly na základě vizí mystika a duchovního učitele Samuela L. Lewise (1886-1971). Sam Lewis, jehož rodiče ho pro jeho neochotu angažovat se byznysu a jim nepochopitelné duchovní sklony (rodinný majetek vznikl spojením rodiny Rotschildů a Levi Straus) vydědili, pracoval jako zahradník a zasvětil svůj život vnitřnímu studiu různých duchovních cest a snaze najít, co je spojuje. V době, kdy mu bylo k 70, byl znalcem kabaly, křesťanské mystiky, zenovým mistrem Rinzai, měl hinduistického učitele Swami Papa Ramdase a jako první člověk na západě dosáhl nejvyššího stupně sufijského zasvěcení. Měl velice široký pohled na spiritualitu. Byl ztělesněním jednoty náboženských ideálů, které jeho sufijský učitel Hazrat Inayat Khan učinil jádrem Západního Sufismu. (Tento osvícený indický hudebník založil mimo jiné i tradici tzv. univerzální bohoslužby, kde během jedné bohoslužby se k určitému tématu čtou slova ze svatých písem šesti hlavních světových náboženství). Sam byl také ovlivněn pionýrkou moderního tanečního pohybu v Americe, Ruth St. Denis. Ruth ztělesňovala na jevišti tancem hinduistické bohyně, buddhistické bodhisattvy, křesťanské svaté a často se Samovi svěřovala s přáním, aby hluboké duchovní zážitky, které ona při ztvárnění těchto bytostí zažívá, mohli mít i lidé, kteří nejsou profesionální tanečníci.

Když k němu ve vytržení přicházely vize představující pohyby a melodie k posvátným slovům, která z jednotlivých duchovních cest znal, spolu s pokynem, aby je uvedl v život, uvěřil jim přesto, že nikdy netancoval, byl velmi introvertní a neměl dobrý hudební sluch. Jeho energie a zejména vnitřní spojení však způsobily, že od několika prvních žáků, které začal učit duchovní chůzi a tanec ve svém bytě, garáži a zahradě, ke sklonku svého života učil tisíce lidí v parcích San Franciska tancovat a zpívat tance univerzálního míru, jak je nazval. Dařilo se mu poskytovat jim, zejména tehdejším hippies, extázi jiného druhu, než jakou vyhledávali prostřednictvím psychadelických látek.

Sam Levis neměl malé cíle - kromě tanců, které k němu samy přišly, to byl světový mír a ekologie - založil světovou organizaci na výměnu stromů a semen stromů. Jeho dalším projektem bylo zpívat Otčenáš v aramejštině - rodném Ježíšově jazyce. Tento projekt však už nestačil uskutečnit - ujal se ho až jeho žák, Neil Douglas-Klotz.

Sam si uvědomoval, že zpíváním manter a posvátných slov můžeme zažívat mír uvnitř sebe a pak ho šířit kolem sebe. Čím více lidí to dělá, tím spíše světový mír může přijít. Tato zdánlivá utopie je zakotvena v jeho ezoterickém učení. Zdá se, že to, co může dělat jednotlivec, je nevýznamné z hlediska světové úrovně. Ale výraz lidského kreativního impulzu může být natolik v harmonii s božským záměrem, že se stane součástí většího proudu, energie, která mu dá sílu. Sam to žil. Jeho mírové heslo bylo "Jezte, tancujete a modlete se společně". Jeho dům byl útočištěm pro hippies i pro drogově závislé, "odpad" společnosti. Vařil pro ně, zasvěcoval je do zen-buddhismu i sufismu a právě s nimi tancoval a učil je chůze.

V době, kdy tance vznikly, užívalo hodně lidí psychadelické látky, aniž by si uvědomovali jakýkoliv důvod, proč to dělají. Americká oficiální politika to v té době tvrdě odsuzovala, ale neuvědomila si, že tihle mladí lidé ve skutečnosti hledali něco jiného. Sam se soustředil na jejich hledání a vynechal drogy. Věděl, že nikdo nemůže žít bez radosti, že každý chce mít zážitek radosti, po níž touží jeho duše a zprostředkovával jim tuto radost právě tanci.

Samův příběh mne fascinuje zejména proto, že dává naději všem těm lidem, kteří se podceňují proto, že nemají talent, jsou příliš staří, nemají přátele, mají život za sebou.

Od jeho začátků a jeho originálního ztělesnění asi 50 tanců se jejich sbírka rozrostla po jeho smrti na přes 500 tanců, které oslavují posvátné srdce hinduismu, buddhismu, zoroastrijské, sikhské cesty, židovství, křesťanství, islámu a aramejské tradice, tradice původních obyvatel Ameriky, Afriky, původních obyvatel Předního Východu, keltskou tradici, a tradici Bohyně Velké Matky.

Během minulých 25 let se Tance rozšířily skrze svět, dotkly se víc než půl milionu lidí v Severní a Jižní Americe, Evropě, bývalém Sovětském svazu, Japonsku, Indii, Pakistánu, Austrálii a Novém Zélandu. Nyní se tance začínají rozšiřovat v Jižní Africe a Blízkém Východě. Nové taneční kruhy postupně vznikají kolem celé planety a jen ve Spojených Státech se koná 40 - 60 setkání týdně nebo měsíčně.

V Čechách byly tance poprvé předvedeny a vyučovány těsně po revoluci německou učitelkou Ráhimou. Setkala jsem se s nimi v Č. Budějovicích, kam ji pozval přítel z naší jogínské skupiny. Neměla jsem v té době žádný spirituální základ, byla jsem tehdy již delší dobu "hledající" bez vztahu k nějakému náboženství - původně vychovaná v ateisticky smýšlející rodině. Vzpomínám si, že mi tyto tance připadaly jako country tance se zpěvy manter a posvátných slov. Když jsem ale šla domů, cítila jsem najednou velký klid, vnitřní ticho a pocit energie a naplnění, který ještě dlouho přetrvával. Rozhodla jsem se využít svých znalostí němčiny a přihlásit se na tréninkový kurs do Německa. Netušila jsem, že se jedná o nikdy nekončící proces, že tance promění určitým způsobem celý můj život.

Od té doby vlastně nejméně jednou ročně do Německa nebo Švýcarska, kde se kursy těchto tanců konají, jezdím a už po několik let tance předávám dál na pravidelných večerech v Praze a v Č.Budějovicích, Brně a Liberci, tento rok jednorázově i v Bratislavě. Někdy na kursech muzikoterapie, při kursech sebepoznávání a osobního rozvoje a v poslední době i na několikadenních kursech. Jsem velmi ráda, že tyto večery se uskutečňují pod vedením jiné učitelky v Plzni, a že se i v ostatních městech začínají objevovat kolegyně, které sledují podobnou cestu a začínají tance předávat dál. Otčenáš tancujeme obvykle pouze před Vánoci nebo v rámci prodloužených víkendů s tanci dávných tradic. Jeho součástí je kromě tance i vzájemné podávání a sdílení chleba jako symbolu potravy fyzické i duchovní - vzájemného porozumění.

Jako experiment se uskutečnila zvláštní odpoledne s určitou tradicí a tanci (např. beseda s Doc.Štampachem a křesťanské tance nebo beseda a meditace s buddhistickým mnichem Ashinem Ottamou a tance buddhistické). Několikrát proběhlo společné odpoledne s Mílou Tomášovou a tanci z různých tradic. Když jsem poprvé k Tomášovým přišla s návrhem uspořádat takovou akci, požádali mne, abych nějaký tanec předvedla. Zvolila jsem si tehdy tanec Ave Maria, kde pohyby symbolizují modlitbu, přijetí poselství a jeho ztělesnění či přivedení na zem. Pan Eduard Tomáš řekl "V tom je ale velká zbožnost". Měla jsem radost, že paní Tomášová se společným programem souhlasila.

Ze zahraničních učitelů po dobu asi 8 let přijížděla do Čech Gita Onnen a Brita von Kügelgen z Berlína s pětidenními kursy těchto tanců včetně Otčenáše nebo Blahoslavení, v poslední době k nám začal jezdit i holandský manželský pár Arienne a Wali van Zwanovi, kteří jsou oba výborní hudebníci a Wali jako spisovatel i vypravěč. Brita jezdí do Čech nadále, ale její kursy se více specializují na tance a praxe, které se týkají léčení podle sufijské tradice.

Mezi lidmi, kteří přicházejí na tyto tance, jsou často ti, kteří nikdy netancovali, někdy i lidé částečně tělesně postižení. Někteří pocítili díky pohybu a zpěvu dotek posvátných slov ve svém srdci a přicházejí znovu obnovit si tuto cennou zkušenost. Jiní nacházejí nový přístup k sobě a svým křesťanským kořenům, k nimž často mají porušený vztah, jak to bylo i u mne. Jiní zažívají proměňující sílu dávných tradic v jednotě a společenství ostatních lidí. Určitě se najdou i ti, kteří si přicházejí si pro radost, dobrou náladu, atmosféru společenství, rytmus a pohyb.