Ale jednoho dne jsem se "nedopatřením" ocitl v Praze na tancích na Topolce, nevěřil jsem svým očím a běželo mi hlavou: "To snad neni možný, to je nějaký ulítlý, ne?" No a pak jsem vstoupil do toho kruhu a byl jsem v jiném světě, kde nebylo nic předchozího a jen se zpívalo a bylo se tady a teď.
Potom přišel první český camp v Tuněchodech, kde jsem potkal Barbaru Swetinu a už to jelo! Po rozbórce-sbórce jsem si uvědomil, že tuto krásu chci s ostatními lidmi sdílet, absolvoval jsem kurzy a dnes máme možnost si krásu harmonických zpěvů užívat i tady. Toto zpívání je pro mne cesta zpět domů. Jsem rád, že se to lidem líbí, protože se navzájem ladíme na vlnu krásy a společně přinášíme léčení a harmonii sobě i světu. A ještě navíc je to hezké, baví nás to a užíváme si to. Alhamdulillah!
